Když Dark s Kačou litovali toho, že to bude snad poprvé, kdy přijedou na start v čas otevření prezence, netušili, že Hanka přijede v 9:02 a Lama až v 9:12. Nicméně zábava na startu byla skrz družbu s ostatními týmy více než vydatná.

Kačka založila tábor a ujala se startovní doplňovačky a ostatní se rozutekli po okolí. Hanka zřejmě neměla dost Kravičky z rádia Míchaná a Dark šel na procházku a u toho pozoroval zpívající ptáčky a stupně vítězů. To už i Lama dorazil a přispěl s vyluštěním startovního hesla.

Když jsme se zvedali k odchodu, ještě jsme popíchli první nasazené Spící Voly a šupky hupky na šalinu směr Jírova.

Ještě na zastávce se k nám připojují dva další týmy, takže kód na první šifru zadáváme jako druzí (org na startu ještě vtipně podotkl: Vám asi nemusím připomínat, abyste zadali kód startovní šifry, že? - no samozřejmě, že jsme ho zadali až poté, co nám systém vynadal...)

Dlouhá šifra velí rozdělat sedátka. Hned si všímáme zvýrazněných výrazů a jdeme luštit přesmyčky. Jenže ne všechny jdou přesmýkat do zastávek osmičky, že by do toho byla zamíchána nějaká jiná linka? Docházejí Spící Volové i Kvík. Corn Flakes odchází a my stále luštíme.

Nakonec si všimneme mezitajenky i toho, jak krásně zbylé výrazy navádí na čísla (Tankodrom - Kynologický ústav je boží). Povzbuzeni vidinou procházky z kopce vyrážíme stíhat Lupínky a cestou chválíme první šifru. Pěkná, vícekroková, vtipná, jen tak dál.

U křížku dostáváme CD se zaručenými hity. My, co jsme posledních pár dnů nedělali nic jiného, než Rádio Míchaná a Shazam, jsme zaplesali a české názvy anglických fláků neodolávaly dlouho.

Procházíme kolem Corn Flakes. Zdá se, že jdeme do vedení...

Cestou na trojku panuje čilá diskuze o Rádiu Míchaná a o hudbě obecně. Pěkně nám to utíká.

Už zdáli jsme pozorovali orga u stanoviště a v hlavě nám vrtaly dvě otázky: Zda org oblečený do maskáčů a zároveň do reflexní vesty (asijský klobouček pomíjím) viděn být chce nebo viděn být nechce? A jak proboha budeme luštit auto se spadlou SPZ, pumpičkou u kola, podivnou krabičkou na kapotě a ponožkou na zrcátku? Překvapivě org na dotaz sděluje, že auto není šifrou a že nám předává sáček s koláčkem. Corn Flakes nás dobíhají o pár minut později. Zdá se, že už máme hlavního soupeře.

Koláček sežereme a tím se dozvídáme, že v něm šifra také není. Takže pytlík. Zoubků si všímáme hned, ale v počátečním zápalu zkoušíme morseovku. Tomu ale brání rozměry zubů. Naštěstí správný nápad přichází rychle a už si to štrádujeme z kopečka do Mariánského údolí.

Ještě během sestupu nás téměř během předhánějí Lupínci. No, kdo nemá v hlavě... :)

Čtvrtá šifra má obrázky! Juchů! Kornflejci se jdou schovat za roh a my usedáme u zavřené restaurace. Otvírají až posledního března. Škoda.

Obrázky jsou divné, jakoby složené ze dvou. A ty dva jsou vždy nějak podobná. Ale nějako to nesedí, kdyby se lišily jen o jedno písmeno, to by bylo pěkné a šlo by s tím pracovat, ale takhle? Jo a nahoře je nějaký řetězec písmen, to asi taky nebude jen tak...

Až když pochopíme, jak šifra funguje, daří se nám správně pojmenovat obrázky. Pár jich nám uniká, ale ty stejně nepotřebujeme, tajenku víceméně scrabblíme z těch odhalených a zpětně kontrolujeme k obrázkům.

Dark oznamuje týmu, že teď půjdeme kousek rovně a pak uděláme vlevo vbok a vzhůru do krpálu. Remcají, ale nic jiného jim nezbývá. Uprostřed krpálu nás předbíhají naši úhlavní nepřátelé, takže opět přicházíme jako druzí... Že si nedají pokoj...

Usedáme do lesa a koukáme na shluky písmen. Dark se snaží seřadit je podle úhlu natočení. Bezvýsledně.

Lama zjišťuje, že nemá Retarda. Zatím nevíme, jestli zůstal doma, nebo na nějakém stanovišti. Appa je z toho smutný.

Zásadní pozorování prvních písmen dvojshluku vlevo nahoře odhaluje zrcadlenou morseovku, a Hanka s Lamou začínají pečlivě zapisovat řady a řady teček a čárek. Pečlivost se vyplácí, protože pak jsou krásně vidět navazující oddělovače. Lama pronáší teorii, že bude třeba spočítat znaky mezi oddělovači. Reagujeme na to slovy Fuj, Proč?, Není v tom něco lepšího? Lama se nenechá odradit, počítá a už mu z toho leze Studoka U Myslivny. Opravujeme O na AN a jdeme.

Rozhlížíme se po okolí, nikde nikdo. Cestou míjíme jedině Lupínky. Vypadají zoufale a zuboženě, Des bloumá bezcílně po lese. Tady bychom mohli nabrat cenné minutky. Juch.

Vyzvedáváme šifru, vypadá dost nápadově, to ani nemá cenu si sedat, a tak zabíráme na stojáka jakousi rozvodnou skříň.

Počítáme brázdy, skvrny v keři, klasy a popelnice a snažíme se z toho dostat alespoň nějakou mezitajenku. Ostatní mezitím alespoň cestují očima po mapě Podolí a hledají něco povědomého. Zukalův Mlýn... Brněnská podkova... Galerie R. Březy... Hostinec Na Sokolovně... Kultura popelnicových polí... - ale vždyť to je ono! Někteří nevěřícně koukají, ale nechají se přesvědčit.

Cestou Lama vysvětluje Darkovi, co je to korálek. Dark konstatuje, že to zatím nepotřeboval nikdy vědět, ale jestli ho máme, tak je to příjemný pocit :)

Hřbitov a zadní zeď márnice skýtají překvapení - horký mošt, pro zájemce s kalvadosem. To si necháme líbit.

Vzhledem k tomu, že už probíhá biatlonový závod s hromadným startem - masák, přejeme si zákysovější šifru, abychom mohli v klidu sledovat na mobilu naše oblíbenkyně. Šifra nakonec odolává docela dlouho, snažíme se písmenka propojit do tvarů podle čísel a pak jednotlivé tvary sloučit podle vztahů do velkého megatvaru. Nakonec to moc nejde. Navíc přichází jednočlenný tým Flashmob a my se děsíme toho, že je Ondra tak moc dobrej, že si nás všechny čtyři namaže na chleba jako nic. Málo tušíme o tom, že už má dva Deady.

Nakonec už ani ten biatlon neběží, a tak není na co se vymlouvat a holt už v tom musíme vidět ten semafor. Ondra sedí u zdi, jinak nikde nikdo a my klidně kráčíme k vysílači.

Cestou vzpomínáme na Krůtu, která tudy vedla za nesnesitelného vedra, které bylo umocňováno náklaďákem, jenž jezdil po prašné ceste sem a tam jak blázen. Čert ví, co je lepsí, jestli vedro, nebo zima a sníh...

U vysílače dostáváme oddechovou šifru, divné diakritiky si všímáme hned a poučeni z dávných nezdarů rovnou počítáme zeměpisnou šířku a délku. U toho zjišťujeme souřadnice Brna, tím víme, co má vyjít ve stupních a podle toho se ujišťujeme o správnosti výpočtu pro minuty a vteřiny. Stejně nám to vyjde blbě asi o dvě vteřiny, ale terénní aproximací dojdeme až na správné místo.

Cestou přemýšlíme o zrádnosti těchto šifer. To se taky může stát, že dojdete na místo, kam si myslíte, že máte jít, pak šifru přeluštíte, dojdete na jiné místo, pak šifru přeluštíte... a tak stále dokola. Nám se to naštestí povedlo víceméně napoprvé.

Vyzvedáváme šifru a už z dálky voláme na Kaču, ať vyndá korektor. Jenže co s tím? Jak se dá s korektorem udělat šifra?

Nápad č. 1: Vyplýtváme kousek korektoru a někde hlouběji bude na pásce něco napsané. Nebylo...

Nápad č. 2: Přejedeme korektorem přes zašifrovanou zprávu a něco se magicky stane. Nestalo...

Nápad č. 3: Šifru posuneme o název korektoru, slovo korektor, slova Bílá, Korekce, a jiné. Nic...

Nápad č. 4: Korektor rozbijeme. No jo, ale jak ho pak dáme dohromady? A čeho tím dosáhneme? Tak jsme ho rozbili, a co teď? Hele, co je to tady za svinstvo? To je jen založení toho pásku. A nebo že by ne?

Cedulka nás odkazuje na fáborkovou cestu. Ty fáborky jsem už někde viděl... Cestou potkáváme kromě fáborků i svíčky. Hmm, podezřelé, a tak si je radši fotíme.

Před vchodem do podzemní továrny nás čeká další občerstvení a pak hurá do štol.

Atmosféra uvnitř je naprosto skvělá, u Ptáků je to ještě sranda. Ale pak jsme potkali Samaru a někteří se z toho málem posrali... Naštěstí čelovka s 500 lumeny dělá z jeskyně příjemně osvětlené místo, na scény z filmů dobře vidíme a poznáváme i ty obtížnější.

Venku pak trochu zápolíme se scrabblením, protože nám nedošlo, že svíčky po cestě určují pořadí.

Delší pochod k tunýlku pod dálnicí (technicky to sice není dálnice, ale co už) už odhaluje únavu z trasy. Už abychom byli v cíli.

Šifra je docela jednoznačná a my hned chceme číst tajenku. Lama ale trvá na tom, že si to chce pěkně poctivě vypsat, co kdyby byl princip šifry v něčem jiném? Tak si Lama pěkně vypisuje, zatímco my mu to pod rukama sčítáme a rovnou čteme tajenku. Vzhůru na petanque.

Cestou na zastávku trolejbusu zažívá Kačka coby psofob hororové okamžiky. Hanka fotí selfie celého týmu a fotku hned posílá do společné konverzace. Až z fotky se Kača dozvídá, že nás pronásleduje velký pes...

Cestou na poslední šifru potkáváme na Přemyslově náměstí dvě orgyně. Asi šli umístit šifru a už se vrací do cíle. Tak to nebude daleko...

Po vyzvednutí šifry dělá Appa své stopy do historie (viz fotky). Šifra využívá synonyma, takže Kača hned hledá synonymum k Fušce = Palapeli. Naštěstí ten říman z toho leze prakticky ihned, takže neokouníme a hurá do cíle.

Dorty! Ty já tuze rád. Ale jíst je prý zatím nesmíme. Tak nezbývá, než je vyluštit.

Svíčky dělají jasnou binárku, to je ložený. Ale vychází z toho KMAIRA. To nic není. Aha, takže slaný dorty budou jinak. Co takhle, kdybychom je četli odzadu? To je dobrý nápad. Vychází KVARA. Hmm, to už je skoro jako kráva, ale v jiným pořadí. Tak že by se slaný nejen četly odzadu jako písmeno, ale i v rámci slova?

Kača prohlašuje, že si to mezitím naklikala do absolutna a slané dorty zadala inverzně. A vyšlo jí KRAVA. Jsme idioti. Ale hned heslo křičíme na organizátory. Ti na nás křičí, ať si přečteme instrukce k šifře. Jsme tuplovaní idioti.

Zadáváme do systému krávu a ten nám odpovídá, že jsme v cíli a že jsme první. Tak to by bylo, jde se na pivo :)